Sardegna 2005 III. – Punta Lamarmora e Nuraghi
Autor: Petr Drozd | Vydáno dne 30. 09. 2005
Sardinie to nejsou jen pláže, ale především hory. Hory, ty mám rád tolik, co
moře. A co bych to byl za milovníka hor, kdybych alespoň jeden den pobytu na
Sardinii horám nevěnoval. A když jsem měl pro pobyt v horách jen jeden den, tak
jsem popadl Helču a vyrazili jsme rovnou na horu nejvyšší Punta Lamarmora (1834
m.n.m.).
Vyrazit na nejvyšší horu není tak jednoduché. Nejprve je potřeba zjistit, kde
taková hora vlastně je a jak se k ní člověk dostane. Po špatné zkušenosti s
informačními kancelářemi pro turisty, kde nás pořád posílali jen do cestovních
agentur a nepřímo nás nutili zakoupit hromadný zájezd, jsem vyrazili do
knihkupectví v Tortolí. Map tady měli dostatek a slečna za pultem byla i hodně
ochotná. Bohužel žádná mapa nevyhovovala našim nárokům. Asi jsem moc zhýčkaný z
našich padesátek. Nakonec kupujeme turistickou mapu v měřítku 1: 100 000 bez
vrstevnic, jen takovou omalovánku. Nejlepší, co tam byla.
V neděli ráno 24. července 2005 dlouho před východem slunce mě ze spacáku tahá
kvílení mého telefonu. Sílou vůle vstávám, budím Helenu a přemisťujeme se na
pláž. Jsem pevně rozhodnut, alespoň jednou spatřit východ slunce. Jen co jsme na
pláži znovu zalezl do spacáku, okamžitě usínám. Nejen já, ale i Helena. Budí mě
až první paprsky vycházejícího slunce za ostrovem Isola dell’Ogliastra.
Rozespale pozoruji stoupající rudý kotouč, který mění svou barvu dozlatova s
každým uplynuvším okamžikem.
Je čas naložit zásoby do expedičního vozidla, potichu se vyplížit z kempu,
prásknout bičem do koní a uhánět vstříc novým zážitkům. Podle mapy máme cestou
na Lanusei projíždět kolem několika Nuraghů, těch místních tajemných staveb,
které se nám ještě nepodařilo zahlédnout. Nuraghy nikde nevidět, jen v jedné
velice prudké zatáčce někdo sprejem nastříkal neforemné nápisy se šipkou
směřující někam mezi olivovníky:“Domus de Janas e Nuraghi di Sceri“. Jedu příliš
rychle, než abych zareagoval. Ostatně našim cílem je městečko Fonni, odkud vede
cesta vzhůru na Punta Lamarmora.
Už jsme si zvykli, že v Itálii a zvláště na Sardinii jsou ukazatele u silnice
jen v jednom směru, otáčíme se tedy jen dvakrát a bez problému přijíždíme po
horské silnici až na parkoviště u sjezdového areálu pod druhou nejvyšší horu
Bruncu Spina (1829 m.n.m.). Ano i tady na Sardinii mají sjezdovky :o). Kolem
parkoviště všechno jen kvete a voní. Přepadl mě hlad. Usedám mezi květiny a
pochutnávám si na výborné mozzarele.
Podle mapy je odsud na vrchol Punta Lamarmora asi 6 km. Rozhlížím se po okolí
parkoviště a nikde nevidím ukazatel směru, natož turistickou značku. Z
parkoviště vybíhají vyšlapané stezky kamkoliv do kopců. Vítr mě cloumá mapou a
já tlumeně kleju. Podle buzoly je přibližný azimut k vrcholu 160°. Vybírám jednu
ze stezek, která slibuje podobný směr.
Záhy vstupujeme do řídkého lesíka v korytě potoka. Voda skáče přes kameny.
Hladce jej jedním krokem překonáme a vstupujeme do říše květin, zakrslých keříků
a hmyzu. Vítejte v botanické zahradě na úpatí Monte Bruncu Spina.
Je tu krásně. Stezka se však točí po úbočí hory a odchyluje se od správného
směru. Nezbývá nám než jít na zteč a dobýt hřebene. Mezi kameny vysoko nad námi
proběhne liška.
-------------------------------------------------------------------------
Vrcholová část Punta Lamarmora
Foto: Petr Drozd
-------------------------------------------------------------------------
Po náročném výstupu na hřeben máme okolní hory jako na dlani a bez problému
určujeme další směr k Punta Lamarmora. Několikrát překonáváme ohrazení pro
dobytek, sestupujeme do sedla. Pak nás čeká výstup kamenným mořem na hřeben
odkud je již na vrchol Punta Lamarmora jakoby kamenem dohodil. Až tady se poprvé
setkávám s něčím, co bych nazval turistickým značením. Na několika kamenech jsou
šmouhy červenou barvou a v kamenném moři nějaká dobrá duše postavila mužíky.
Na vrcholku Punta Lamarmora je obrovský ocelový kříž s nápisem „Mír“ v několika
jazycích. Taky zde odpočívá a k obědu se připravuje skupina Italů. Neváháme a
taky se pouštíme do jídla. Jen, co jsme pořídili několik vrcholových fotografií,
se na hřebenu zjevují další poutníci a vynořují se další a další. Je čas odejít.
Vracíme se kousek pohřebenu a kamenným mořem sestupujeme do sedla. Ze sedla
pokračujeme pěšinkou po úbočí hor v azimutu směr parkoviště. Stezka vede skrz
pastviny a několikrát v těsné blízkosti míjíme poklidně se pasoucí skupinky
krav, překračujeme několik potoků, míjíme prameny, kde lze natočit pitnou vodu.
Tušíme, že pokud budeme dále pokračovat po stezce k parkovišti nedojdeme. Pohled
na strmé stoupání vzhůru mezi kameny až na hřeben nás odrazuje. Najednou se
vyloupneme v sedle.
-------------------------------------------------------------------------
Část hřebene mezi vrcholy Punta Lamarmora
a Bruncu Spina.
Foto: Petr Drozd
-------------------------------------------------------------------------
V sedle stojí bezradný párek belgických turistů. Ptají se nás kde máme auto.
Nevědí totiž, kde přesně jsou a jak se dostanou ke svému autu. Vytahuji naši
mapu a snažíme se jim pomoct. Nakonec si všichni posteskneme, že sehnat pořádnou
turistickou mapu je na Sardinii nemožné a značení je přímo hrozné, je-li vůbec
jaké.
Ze sedla stoupáme k vrcholu Bruncu Spina. Orientace je snadná. Z dáli jsou vidět
antény meteorologické stanice a sloupy vleku. Na samotném vrcholu parkují dva
Landrovery cestovní agentury. Odtud tedy pramení davy turistů na vrcholu Punta
Lamarmora. Pořizujeme vrcholové foto a už nám zbývá jen seskákat podél sjezdovky
k parkovišti.
Po svačince se vydáváme na cestu zpět do Fonni. Nalákán turistickým průvodcem
zajíždím do centra. Ačkoli je neděle, vesnice jako by vymřela. Nikde nikdo. Ve
starém městě jsou na domech vyvedeny zajímavé malby, znázorňující výjevy z
historie, běžného života nebo jen falešné okna, dveře, balkóny doplněné
postavami. Toť v průvodci zmiňovaná turistická atrakce.
-------------------------------------------------------------------------
Malované domy v městečku Fonni.
Foto: Petr Drozd
-------------------------------------------------------------------------
Na zpáteční cestě z hor se snažíme zahlédnout alespoň jeden z Nuraghů, o kterých píší v průvodci a nebo dokonce jsou zakresleny v naší mapě. Bohužel máme smůlu. Nuraghi nevidět a směrovky k nim už vůbec ne. Na cestě z Lanusei dávám bedlivý pozor a v jedné z mnoha zatáček očekávám upozornění, že nedaleko je nurag. Šipky jsou tady a já po úzké asfaltové silnici mizím mezi olivovníky. K nuraghu se podle všeho dá dojet autem. My se však raději přibližujeme pěšky. Aspoň si můžeme pochutnat na velkých a sladkých ostružinách podél cesty.
-------------------------------------------------------------------------
Domus de Janas.
Foto: Petr Drozd
-------------------------------------------------------------------------
Můj první nuragh mě docela vzal. Přes příšerné vedro a únavu z výstupu na Punta
Lamarmora pobíhám nadšeně kolem něj, nakukuji do jeho útrob, neodváživši se
vstoupit. Lokalita Nuraghi di Sceri je z turistického hlediska velice mladá.
Poprvé byla archeology zkoumána až v roce 2003. Podle zápisů v návštěvní knize
turisty málo navštěvována. Dnes v pozdním nedělním odpoledni jsem tady sami,
máme nuragh sami pro sebe. Náš první nuragh, náš vlastní nuragh.
Od nuraghu už bez zastavení vedeni naši touhou po osvěžení jedeme přímo do kempu
a jako malé děti ihned běžíme do moře zchladit naše celodenním trmácením unavená
a od slunce rozpálená těla.
Fotografie naleznete ostatně jako vždy ve fotogalerii.
Více fotografií naleznete jako vždy ve fotogalerii.
Autor: Petr Drozd www.choryne.cz
Související články:
Sardegna 2005 - Prerelease notes
(14.07.2005)
Sardegna 2005 I. - cestou necestou
(20.09.2005)
Sardegna 2005 II. - božské pláže
(26.09.2005)
Poznámka administrace www.sardinie.us: Článek a fotografie
byly převzaty s Petrovým souhlasem, tímto mu děkuji.
Choryne.cz? Choryně je název vesničky ležící nedaleko Valašského Meziříčí,
vesničky odkud autor pochází. Právě název CHORYNE si autor zvolil pro jméno své
domény, jméno svého domova. Má dva velké koníčky - fotografii a cestování.
Fotogalerie a cestovatelské stránky tvoří dva pevné pilíře jeho domova a
tímto Vás zve k návštěvě na svůj web
www.choryne.cz
