Sardegna 2005 - Božské pláže
1.část 2. část
Autor: Petr Drozd | Vydáno dne 26. 09. 2005
Třetí ze článků věnovaných expedici Sardegna 2005 jsem se rozhodl věnovat
sardinským plážím. Přesto si v úvodu dovoluji uvést strasti, které nás potkaly
při výběru cílové destinace jako základního tábora pro podnikání výprav k plážím
našich snů a chronologicky se snažím navázat na předchozí článek.
Sardinie je ostrov o velikosti asi jako Morava. Jak však vybrat to nejlepší
místo, kde bychom mohli deset dnů pobývat na jednom místě a přesto bychom každý
den mohli zažívat nové dobrodružství? Jistou představu jsem měl z mých
předchozích pobytů na Sardinii, přesto jsem na pomoc povolal turistického
průvodce. Jednoho pátečního odpoledne jsem zašel k Bártičovi do obchůdku a po
pečlivém výběru jsem zakoupil průvodce řady Rough Guide a cestou z Prahy domů
pečlivě studoval. Výběr destinace jsem podřídil i přání Pavouka a Káči, kteří
chtěli kameny, skály a odlehlé zátoky. Vybral jsem několik zajímavých míst,
poradil se s Internetem a jako cíl naší cesty vybral okolí městečka Tortolí.
Ačkoli Tortolí leží v nížině při ústí řeky Foddeaddu, je obklopeno horami pohoří Gennargentu jehož příkré svahy vytvářejí v zálivu Golfo di Orosei početné odlehlé zátoky a skalnaté výběžky. Místa jako vystřižená z našich snů. Cala Goloritzé, Cala Mariolu, Cala Sisine, Punta Pedra Longa. Tištěný průvodce i články se o těchto místech zmiňují jen velice okrajově. Většinou chybí popis cesty, jak se tam dostat. Už hledání těchto míst bude dobrodružstvím.
Ve středu ráno 20. července se vyloďujeme z útrob trajektu v přístavu Golfo di Aranci. Bez váhání zamíříme na jih. Chvíli užíváme komfortu čtyřproudové téměř dálnice SS131, ale nakonec v městečku Posada sjíždíme na starou dobrou SS125, která lemuje východní pobřeží Sardinie a někdy je nazývána Sarda Orientale. Projíždíme městečkem Dorgalí, v jehož okolí – jak jsme se přesvědčili svými chuťovými buňkami, pěstují a vyrábějí opravdu výborné víno s jemnými bublinkami přirozeného původu. Za Dorgalí začíná pohoří Gennargentu. Stoupáme do hor a rozpálený vzduch nabírá svěží podoby. Ze silnice jsou nádherné výhledy na okolní hory. Zastavujeme u jedné z bývalých servisních budov (Cantioniera Bidicolai) a kocháme se krásou, kterou nám nabízí okolní příroda. Jen, co jsme projeli průsmykem Passo di Genna Silana (1017 m.n.m) začínáme klesat k městečku Baunei (480 m.n.m.). Tady se silnice nepředstavitelně zúží právě jen na jedno auto, a to ještě se sklopenými zrcátky. Přesto z jedné z mnoha zatáček vyjede v protisměru otlučený autobus. Urychleně se s Mitsu schovávám na „zápraží“ jednoho z domů. Malé zastávky ihned využívají cestující pro výstup nebo nástup do autobusu. Nikdo si s ničím hlavu neláme.
Dole v údolí na úrovni moře nás vítá Tortolí. Naše první kroky vedou do oficiální informační kanceláře. Chceme načerpat spoustu informací o místech, které nás zajímají a vybrat kemp, kde založíme základní tábor. Doufáme, že vše nám poskytnou právě pouze v informační kanceláři. Jak krutě jsme se zmýlili.
Slečna v informační kanceláři byla milá a ochotná. Uměla plynule anglicky a komunikace probíhala vcelku na úrovni. Celou místnost měla vyzdobenou obrovskými fotografiemi úžasných pláží a zajímavých míst z celé Sardinie. Bohužel buď nevěděla nebo nechtěla říct jak se k plážím na fotografiích dostaneme. Neustále opakovala, že je potřeba si zaplatit předražený výlet lodí a nebo najmout lodní taxi. S výběrem kempu nám také neporadila. Zklamáni ji opouštíme. Cestou zpět k autu se z výloh mnoha cestovních agentur na nás smějí další a další fotografie a my si zoufáme. Chápeme jejich chování, přece neprofláknou příležitost si vydělat.
Po zbytek dne podle seznamu "uloupeného" v informační kanceláři objíždíme okolní kempy. Avšak téměř všechny kempy v okolí nabízejí přemrštěné ceny nebo bídné služby. Až na sklonku dne jsme našli jeden příjemný kemp ISCRIXEDDA v Lotzorai. Stavíme stan a jdeme odpočívat na kempovou pláž.
Pláži u kempu říkají Pineta. Snad proto, že je lemována hustým hájem borovic. Pás borovic kolem pláže je již součástí kempu a právě tady jsou ta nejlepší místa pro postavení stanu. Bohužel dlouho dopředu rezervována. Vždyť kdo by netoužil relaxovat ve stínku a nechat se chladit větrem od moře, ráno snídat s východem slunce za ostrovem Ogliastra (Isola dell’ Ogliastra) a od stanu vběhnout rovnou do moře. Kempová pláž je opravdu jako stvořená pro pobyt u moře. Hřiště pro plážový volejbal, dostatek prostoru pro dovádění s házecím talířem a jiné sporty. Pro nás je bohužel příliš přelidněná a nevhodná pro šnorchlování. Však máme v plánu poohlédnout se jinde.
Pláž "Pineta" u kempu ISCRIXEDDA v Lotzorai, zatím bez turistů lačných slunce a moře.
Foto: Petr Drozd
-------------------------------------------------------------------------
Cala Goloritzé, pátek 22. července 2005
Cala Goloritzé mě zaujala již před rokem. Její fotografie vévodila úvodníku soutěže iDnes o nejkrásnější pláž a znovu jsem na ni narazil při přípravě letošní dovolené. Chtěl jsem ji tedy navštívit. Bohužel jediné, co jsem se dozvěděl, je, že na pláž Cala Goloritzé se mohu dostat lodí a nebo pěšky. Po zjištění ceny výletu lodí jsme se s Helenou rozhodli pro možnost druhou.
Na radu slečny z recepce našeho kempu jsme vystoupali expedičním vozidlem na náhorní plošinu Golgo (odbočku naleznete u kostela v Baunei, pak stačí sledovat ukazatele na stejnojmennou restauraci). Tam, téměř u konce asfaltové silnice začíná zpočátku nezpevněná cesta a pak pěší stezka ku Cala Goloritzé. Vozidlo jsme zanechali ve stínu vzrostlé středomořské borovice ve společností pasoucího se dobytka a pěšky se vydali následovat ukazatele. Po cca pěti stech metrech ve změtí křovisek se nachází oplocené parkoviště u baru. Tady lze nechat svého plechového miláčka za 4 eura na den. Dokonce se zde dá i přenocovat, záleží na domluvě s majitelem pozemku a baru v jedné osobě. Kus za parkovištěm je již jen poslední tabule s upozorněním, že se nacházíte v chráněné oblasti a je zde vyjmenováno vše co je zakázáno. Následuje poslední patník udávající směr ku Cala Goloritzé. Dále nám nezbylo než se držet vyšlapané stezky, ponejprv do kopce, z jehož vrcholku je vidět na Punta Goloritzé a azurově modré moře. Na kamenech se vyhřívala krásná ještěrka. Chvíli ji pozorujeme, než nás vyruší hlučná tlupa neukázněných Němců s Italy v závěsu. Škoda, byla moc pěkná. Necháváme skupince náskok a sestupujeme svým tempem až k pláži. Cestou míjíme zvláštní příbytky, asi útočiště pasáku koz. Vyhaslá ohniště nejsou neobvyklá i přes přísný zákaz rozdělávat ohně. Cesta od auta nám trvala něco málo přes hodinku pohodové chůze.
Pláž je krásná, přesně jako na fotografiích. Drobné bílé oblázky, roztroušené kameny ve vodě, zátoku uzavírající kamenný oblouk. Do nebe jako varovný prst trčící jehlan Punta Goloritzé. Krásné koupáníčko. Okolní skály poskytovaly přirozený stín. Celkový dojem kazí všudypřítomné motorové čluny přivážející nové a nové zvědavce, pach spáleného benzínu, hluk a odpadky. Ano odpadky. Odpadky nejsou na fotografiích vidět a osobně je považuji za největší problém. Plná plastová láhev se dolů nese z nutnosti, ale nahoru se již nikdo s ní, byť s prázdnou, nebude tahat. Přes přísný zákaz sem lidi vodí i psy. Jo a hádejte kam všichni chodí na záchod. Přes to všechno jsme si s Helenou Cala Goloritzé užili a dlouhé namáhavé cesty nelitovali. Odpoledne se začalo mračit a vrcholky okolních kopců přes sebe přetáhly peřinu z mraků. Sbalili jsme věci a vydali se na zpáteční cestu, o mnoho náročnější než cestu dolů. Za hodinku a půl jsme byli u auta a vyrazili zpět do kempu.
Jeden z nejznámějších pohledů na Cala Goloritzé.
Foto: Petr Drozd
-------------------------------------------------------------------------
Punta Pedra Longa, sobota 23. července 2005
V sobotu jsme ve společnosti Pavouka a Káči vyrazili k Punta Pedra Longa. Punta Pedra Longa je kamenná věž v blízkosti Baunei. Scenérie této skály omývané blankytně modrým mořem zaujme každého návštěvníka. Ideální místo pro šnorchlování a pro ty odvážnější jsou připraveny vysoké skály s modrou hlubinou pod nimi. Jedinou nevýhodou je přístup k vodě. Ostré kameny řežou do bosých nohou. Spolu s Pavoukem jsme nafoukli „héliosku“, popadli pádla a vyrazili na dobrodružnou námořní výpravu kolem skal. Kousek od břehu byla voda plná malých červených medúz. Mršky se tady vyhřívaly. Odpoledne je příliv spolu s odpadky připlavil blíže ke břehu. Nastal čas odjezdu.
Netradiční pohled na Punta Pedra Longa z paluby "héliosky".
Foto: Petr Drozd
-------------------------------------------------------------------------
Autor: Petr Drozd www.choryne.cz
Související články:
Sardegna 2005 - Prerelease notes
(14.07.2005)
Sardegna 2005 I. - cestou necestou
(20.09.2005)
Sardegna 2005 III. –
Punta Lamarmora e Nuraghi (30.09.2005)
Poznámka administrace www.sardinie.us: Článek a fotografie
byly převzaty s Petrovým souhlasem, tímto mu děkuji.
Choryne.cz? Choryně je název vesničky ležící nedaleko Valašského Meziříčí,
vesničky odkud autor pochází. Právě název CHORYNE si autor zvolil pro jméno své
domény, jméno svého domova. Má dva velké koníčky - fotografii a cestování.
Fotogalerie a cestovatelské stránky tvoří dva pevné pilíře jeho domova a
tímto Vás zve k návštěvě na svůj web
www.choryne.cz
